Proč je komunismus zlo?

100 let uplynulo od té doby, co se komunisté poprvé chopili moci. V zemích svého působení za sebou zanechali 100 milionů mrtvých. Počet obětí neustále narůstá i dnes. Oběťmi jsou vždy především vlastní občané těchto zemí. Dědictvím komunismu se stala zdevastovaná ekonomika a příroda, státem propagovaná lež, nenávist a teror. Výsledkem vlády komunistů nikdy v žádné zemi nebyla spravedlivá společnost, ale potoky krve a devastace morálky a kulturního dědictví lidstva. Za líbivou teorií, slibující všem lidem „nebe na zemi“, se skrývá temná síla, která je vůči lidem ze své podstaty nepřátelská. Jaké jsou metody a cíle komunistické strany?

1. Ničení víry a morálky

Všechny národy tradičně věřily ve vyšší moc a vesmírné zákony, které by lidé měli dodržovat, jestliže chtějí, aby se jim vedlo dobře. Lidová úsloví, jako „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“, „člověk sklízí, co zasel“ nebo „boží mlýny melou pomalu, ale jistě“, všechny odrážejí toto prastaré přesvědčení, že dobré i zlé skutky se člověku dříve či později vrátí. Všechna náboženství na Západě i na Východě učila lidi, že skutečné štěstí pochází z úcty a dobroty k lidem, vděčnosti a spokojenosti s tím, co člověk má. Komunismus se však neřídí žádnou morálkou a vede lidi k tomu, že člověk stojí nad přírodou i vesmírem a nemusí se tedy za své skutky nikomu a ničemu zodpovídat, protože „vše je dovoleno“ . „Poručíme větru, dešti“ je výstižné heslo komunismu. Opravdově věřící lidé by však nikdy neuznali absolutní komunistickou doktrínu slibující „nebe na zemi“. Proto se víra a náboženství staly úhlavním nepřítelem komunismu.

2. Závist, nenávist a boj

Od svého vzniku se komunismus opírá o nejhorší lidské vlastnosti – závist a nenávist. Pokud se jednomu člověku nedaří dobře, je to podle komunismu vždy vina jiného člověka – toho, který se má lépe. A tohoto člověka (či skupinu) je pak nutné nenávidět, a případně i zabít. Celý ekonomický koncept komunismu i jeho následná praktická politika obviňují pracovité a schopné a povyšují neschopné a líné. Cílem komunismu je vytvořit lidi, kteří jsou závislí a bezmocní, protože s takovýmito lidmi je možné dle libosti manipulovat. Za použití tzv. filozofie boje, který je namířen proti lidské povaze i vesmíru, strana ničí v lidech svědomí a přirozenou dobrotu. Tímto způsobem „efektivně“ ničí tradiční civilizaci.

3. Násilné revoluce a zabíjení

Komunistická strana začala jako vzpoura skupiny vrahů a zločinců, kteří zabíjeli kvůli moci. Aby si strana mohla svou moc udržet, je potřeba, aby lidé žili v neustálém strachu o život. Mao Ce-tung hlásal, že násilné revoluce je potřeba opakovat zhruba každých osm let. Principem těchto revolucí je, že jedna skupina lidí se označí za třídní nepřátele, které je nutné odstranit. Lidé žijící v komunismu však nikdy nevědí, která skupina bude takto označena, a tak žijí v neustálém strachu o přežití.

4. Zabavování soukromého majetku

Základní doktrínou komunismu je zabavení veškerého soukromého majetku a odstranění „třídy vykořisťovatelů“. Přitom právě soukromé vlastnictví tvoří základ všech lidských práv a často udržuje národní kulturu. Každá ekonomicky prosperující země si je vědoma toho, že v pozadí jakéhokoliv pokroku je duševní práce, která dává zrod novým nápadům a přispívá ke zlepšení kvality života. Lidé okradení o soukromé vlastnictví ztrácejí rovněž svobodu mysli a ducha.