Za vlády komunistické strany zemřelo v Číně nepřirozenou smrtí 65–80 milionů lidí. Níže naleznete výčet několika nechvalně známých kampaní a zákroků.

Pozemková reforma, kampaň na potlačení kontrarevolucionářů

(1950–1952; 2,4–5 milionů mrtvých)

Podle vlastních záznamů strany čínské úřady pod záminkou „pozemkové reformy“ a potlačení „kontrarevolucionářů“ zabily během dvou let 2,4 milionu lidí. Jiné statistiky uvádějí až 5 milionů obětí. V této kampani komunistická strana odstranila všechny vesnické předáky a nahradila je svými úředníky, získala ohromný osobní majetek od lidí, které zabila, a zasela hluboký, stále trvající strach.

Velký skok vpřed

(1959–1961; 30–40 milionů mrtvých)

V rámci svého naprosto nesmyslného plánu zdvojnásobit produkci čínské oceli vytvořila komunistická strana z Číny v podstatě jeden obrovský pracovní tábor. Všichni se museli zapojit do výroby oceli. Zemědělci byli donuceni nechat své úrody shnít na polích. Regionální úřady podávaly falešné zprávy o úrodě a nadále povzbuzovaly lidi v tomto úsilí. Výsledek? Přes 30 milionů lidí zemřelo hladem a země se zmítala v ekonomické krizi. Čínští propagandisté následně označili toto neštěstí za „přírodní pohromu“. V té době však žádné přírodní katastrofy nebyly zaznamenány.

Velká kulturní revoluce proletariátu

(1966–1976; 7–8 milionů mrtvých)

Velká kulturní revoluce byla namířena přímo na zničení veškeré tradiční čínské kultury a víry. Kampaň dosáhla takového šílenství, že děti bily nebo dokonce zabíjely své rodiče, učitele a starší lidi. Mnoho z nich je předalo

úřadům k mučení nebo veřejnému ponižování. Zabíjení se pro lidi stalo prostředkem, jak uhájit své revolucionářské postavení. Toto období bylo tak chaotické, že v několika regionech vypukl kanibalismus.

Masakr na náměstí Tchien-an-men

(4. června 1989; 600–3 000 mrtvých)

Komunistická strana brutálně ukončila měsíce poklidných protestů, které vedli studenti na náměstí Tchien-an-men v Pekingu. Přizvala ozbrojené síly a zmocnila se náměstí násilím. Neozbrojení studenti byli postříleni nebo rozdrceni tanky. Do dnešního dne se strana neomluvila ani nepřiznala jakoukoli vinu na této tragédii.

Kampaň na „vyhlazení“ Falun Gongu

(1999 – současnost; odhad přes milion mrtvých)

V roce 1999 tehdejší prezident Ťiang Ce-min, rozčílený popularitou Falun Gongu (Falun Gong je duchovní učení a cvičení, navazující na učení buddhismu a taoismu), nařídil, aby tato poklidná skupina lidí byla „vyhlazena“. I přes těžce získatelné informace bylo detailně zdokumentováno přes 3 500 případů lidí, usmrcených v důsledku mučení (přeživší praktikující Falun Gongu popsali dohromady na 100 různých metod mučení, kterým byli vystavováni). Skutečný počet obětí kampaně ale nezávislí vyšetřovatelé odhadují na více než milion, a to především v důsledku poprav pro tzv. „transplantační turistiku“ (tady link na „Nové důkazy 1_3_3). V rané fázi pronásledování nestačila na zadržované praktikující veškerá čínská kapacita věznic, pracovních a zadržovacích táborů (cca 1,8 milionu osob) a strana musela budovat koncentrační tábory. Tato kampaň je považována za největší, nejdelší, nejsystematičtější a finančně nejnáročnější ze všech, které kdy byly v Číně vedeny proti jedné konkrétní skupině lidí. Pro více informací o historii pronásledování Falun Gongu klikněte zde.